Klimatická neutralita. Ale jak a kdy jí dosáhnout?

Evropská unie si v minulém roce přijala předpisy, které daly vzniknout tzv. energetické unii. Státy připravily podle odsouhlasené šablony své klimaticko-energetické plány a Evropská komise je do června bude připomínkovat tak, aby se dosáhlo přijatých cílů do roku 2030. Zároveň se členské státy musejí vypořádat s výzvou klimatické Pařížské dohody a snahou omezit globální oteplování na 1,5°C. Do červnové Evropské rady mají zintenzivnit práci na dlouhodobé strategii do roku 2050 a usnést se na vodítkách, jak a kdy dosáhnout klimatické neutrality. Tedy takového stavu, kdy veškeré emise skleníkových plynů budou vyvážené postupy pro jejich odstranění. Podle ministryně průmyslu a obchodu Marty Novákové by Česko mohlo být lídrem diskuse s EU o jaderných projektech a dekarbonizaci. Příležitostí bude Evropské jaderné fórum, které se bude konat koncem dubna v Praze. Jak to v Evropě s jádrem ale dnes vypadá?

Státy Evropské unie jsou zatím názorově rozdělené

Podle návrhu dlouhodobé strategie, kterou loni v listopadu představila Evropská komise, by EU měla být v roce 2050 v souhrnu emisí skleníkových plynů neutrální, přičemž uvedla referenční scénář a osm konkrétních scénářů možného. Uhlíkové neutrality dosahují pouze dva scénáře, všechny scénáře počítají s různým podílem energie z jádra. Evropský parlament podle březnové rezoluce požaduje jednak dosáhnout neutrality „co nejdříve“, jednak navýšit cíl pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 ze současných 40 % na 55 % ve srovnání s úrovní v roce 1990. Státy jsou zatím rozdělené v názoru na dlouhodobé závazky s ohledem na to, že není jasné, jak rychle se bude měnit ekonomika, konkurenceschopnost a technologie.

Státy jako Francie, Nizozemsko, Lucembursko, Španělsko nebo Dánsko si přejí ambiciózní přístup. Na druhou stranu Německo nebo země Visegrádské čtyřky jsou zdrženlivější.  Místopředseda Evropské komise pro energetickou unii Maroš Šefčovič tvrdí, že „je reálné, aby Evropa byla klimaticky neutrální a zároveň aby prosperovala.“  Na druhou stranu předsedkyně německé Křesťanskodemokratické unie spolu s bavorským ministerským předsedou Markusem Söderem vyzvali při představení programu pro květnové evropské volby k obezřetnosti a uznali možnost, že transformace energetiky, tedy opuštění uhelné a jaderné energie, by měla v Německu být ještě přehodnocena. Podle Södera hrozí útlum průmyslu, pokud nebudou k dispozici spolehlivé dodávky zaplatitelné elektřiny.

Takové úvahy považuje Greta Thunbergová za „klimatický otál-ismus“. Za poslední měsíce se mladá švédská aktivistka zaryla do hlav mnoha politiků a do srdcí milionů Evropanů. Na svém facebooku si v březnu postěžovala, že se jí lidé ptají, „co je řešením klimatické krize“ a očekávají, že nabídne odpověď. „To je ale absurdní, protože v současném systému řešení nejsou,“ shrnuje a pléduje pro změnu myšlení a systému, který je postavený na soutěži.

Liberální konzervativec Manfred Weber, který chce po evropských volbách stát v čele nové Evropské komise, je právě zastáncem silné Evropy s „šampiony“, kteří jsou konkurenceschopní na mezinárodní scéně. Také předseda jeho strany Söder se ptá, zda v Evropě „budeme hru hrát, nebo jen přihlížet.“ Organizátoři takzvaných „pátků pro budoucnost“ hodlají z květnových voleb do Evropského parlamentu udělat volbu o klimatu. Německá aktivistka Luisa Neubauerová vyzývá k masivním uličním protestům v celé Evropě, „aby se přímo před volbami nahnal všem politickým stranám strach.“

Evropská komise v návrhu dlouhodobé strategie považuje obnovitelné a jaderné zdroje za páteř transformace evropské energetiky. V roce 2050 počítá s 80 % obnovitelných a 15 % jaderných zdrojů, podobně jako zpráva Mezivládního panelu změny klimatu. Pro udržení jaderné kapacity ale budou zapotřebí nové investice, do prodloužení provozu a nové výstavby.

K dosažení klimaticky neutrální ekonomiky by mělo docházet nejúčinnějšími nástroji v národních podmínkách, upozorňuje místopředseda Evropského parlamentu výboru pro životní prostředí Pavel Poc: „Evropská unie musí přihlížet k národním specifikům, a to včetně využití jaderné energie jako vhodného prostředku pro naplnění dekarbonizačních cílů.“

Opačný názor má Greta Thunbergová. Sice uznává výrok Mezivládního panelu změny klimatu, že v dekarbonizaci má jaderná energie důležité místo, osobně je ale proti. Debata o jádru se podle ní má „opustit, než se začneme dívat na celkový obrázek“ problematiky emisí. Právě na energetiku ale připadá v EU dnes více než 75 % emisí skleníkových plynů a debata o jaderných elektrárnách je relevantní více, než kdy předtím, vzhledem k tomu, že jejich většina si vyžádá nové investice pro další provoz do šedesáti let, který se v EU považuje za bezpečnou možnost. Právě dlouhodobý provoz a příspěvek jaderných zdrojů k dekarbonizaci bude hlavním tématem Evropského jaderného fóra, kterého se budou účastnit na dvě stě energetických expertů, včetně zástupců odvětví obnovitelných zdrojů. Obě odvětví hledají společnou cestu tak, aby jaderná energie byla obnovitelným zdrojům doplňkem v energetickém systému, který bude založený na flexibilitě a na akumulaci.

Jádro "nepotřebuje" jen Rakousko

Dekarbonizaci bez jaderné energie si umí představit pouze Rakousko, které ve svém klimaticko-energetickém plánu avizovalo, že v tomto smyslu bude vystupovat „na všech úrovních důsledně“ a zasadí se o to, aby jaderné energie nebyla poskytnuta žádná podpora. V minulých letech napadlo u Soudního dvora EU rozhodnutí Evropské komise k podpoře nových jaderných zdrojů ve Velké Británii a Maďarsku. Pro obě země je jaderná energie cestou, jak dosáhnout emisních cílů. Také polský ministr energetiky Krzysztof Tchórzewski loni v září přiznal, že jeho země nesplní emisní cíle, pokud nepostaví svou první jadernou elektrárnu.

Poté, co Velká Británie opustí Evropskou unii, ztratí projaderné státy lídra, který se dlouhodobě zasazoval o to, aby jednání o směru energetické a klimatické politiky zůstávala technologicky neutrální, tedy aby jádro nebylo oproti ostatním nízkoemisním zdrojům znevýhodňováno. Británie opustí také Evropské společenství pro atomovou energii, které sice sdílí s Evropskou unií stejné instituce, ale je samostatnou právnickou osobou. Kdo nahradí místo lídra projaderných zemí není zatím jasné. Ambice má Rumunsko, které současně předsedá Radě EU, a plánuje dva nové reaktory v současné lokalitě Cernavodă.  

Evropské společenství pro atomovou energii, které je zároveň právním rámcem pro bezpečnost jaderných zařízení a nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým palivem, čekají nové výzvy. Evropská komise zamýšlí v souvislosti s transformací energetiky změnit rozhodovací postupy, které se mohou dotknout i oznamování nových jaderných projektů Evropské komisi. Případné změny, které se dají očekávat až kolem roku 2025, budou znamenat nejistotu pro investory a paradoxně tak mohou termín klimatické neutrality oddálit. Bude záviset na členských zemích, jakým způsobům dekarbonizace dají v následujících letech zelenou.      

(ef)