Vize jaderné energetiky v České republice

Směrování české jaderné energetiky určuje Národní akční plán jaderné energetiky. 

Následující text je výtahem z Národního akčního plánu jaderné energetiky.

Jaderná energetika je v dlouhodobé vizi energetiky ČR klíčový prvek zajišťující:

Přechod na nízkouhlíkovou energetiku do roku 2050 v kontextu naplňování českých mezinárodních závazků – bere v úvahu skutečnost, že po roce 2050/60 nebudou k dispozici prakticky žádné domácí fosilní zdroje v rozsahu, který by umožňoval jejich využití pro výrobu elektřiny se zahrnutím celé infrastruktury pro odlučování a zejména ukládání CO₂. V nízkouhlíkové energetice bez domácích fosilních zdrojů se předpokládá na straně zdrojů kombinace elektřiny z obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky a současně vysoký podíl spotřeby elektřiny v rámci celkové konečné spotřeby energie, v souladu s předpokladem, že elektrická energie bude muset s vysokou pravděpodobností a v závislosti na dostupnosti fosilních paliv z významné části nahradit spotřebu kapalných paliv v dopravě a fosilních zdrojů v dodávce tepla, a to již postupně v horizontu let 2040 až 2060.

Zajištění energetické bezpečnosti (schopnosti dlouhodobých dodávek elektřiny i při výpadku vnějších dodávek zdrojů) – z hlediska bezpečnosti dodávek je jaderná energetika základním prvkem bezpečnosti za předpokladu udržení dostatečných strategických zásob uranového koncentrátu a zabezpečení separačních obohacovacích a fabrikačních prací. Fabrikační práce jsou při rozsahu jaderné energetiky a jejím očekávaném dlouhodobém podílu vhodné zajistit na území ČR ve vlastním závodě, případně ve středoevropském prostoru v rámci multilaterální mezinárodní dohody. Podle vývoje světového trhu s uranem (bilance, variabilita dodávek, otevřenost obchodu a teritoriální struktura těžby) pak budou tvořeny zásoby uranového koncentrátu v rozsahu spotřeby na 4 a více let. U konverzních a obohacovacích prací se předpokládá jejich zajišťování na základě mezinárodních dohod, které dlouhodobě garantují jejich dostupnost. Za těchto předpokladů je z hlediska energetické bezpečnosti jaderná energetika nejbezpečnějším zdrojem, a to i ve srovnání s výrobou z obnovitelných zdrojů energie (OZE), která může být krátkodobě, nebo dlouhodobě ovlivněna přírodními změnami.

Průmyslovou produkci a exportní potenciál – dosavadní výstavba a provoz jaderných zdrojů na území ČR byly zajišťovány převážně domácím průmyslem a současně mu poskytovaly možnost dodávek na zahraniční trhy. Podíl jaderného průmyslu a infrastruktury na zaměstnanosti je cca 15 000 osob a podíl na HDP je cca 2 %. V případě dalšího rozvoje jaderné energetiky lze uvažovat s podílem až na úrovni dvojnásobku současného stavu.

Znalostní základnu ekonomiky (tahoun hi-tech průmyslové výroby, organizačních a konstrukčních dovedností) – jaderná energetika, jako jedna z nejkomplexnějších a nejsofistikovanějších oblastí lidské činnosti, vyžaduje velmi vysokou kvalifikační úroveň a zajišťuje vysokou přidanou hodnotu, ale současně na sebe nabaluje i další obory (materiálový výzkum a vývoj, vývoj strojírenství a další).

Státní energetická koncepce předpokládá, že jaderná energetika bude hrát spolu s obnovitelnými zdroji energie klíčovou roli v energetice, zejména ve výrobě elektřiny. S ohledem na komplexnost jaderné energetiky musí dlouhodobé strategické zadání rozvoje konkretizovat vizi všech prvků životního cyklu jaderných elektráren, a to s ohledem na předpokládaný (a v SEK konkretizovaný) rozsah jaderné energetiky v budoucnosti - ukončení provozu EDU 1-4 v letech 2035-37, případně 2045-47, provoz ETE 1,2 cca do roku 2060, výstavba až 3 bloků nových jaderných zdrojů (NJZ) do roku 2040 a případná další výstavba po roce 2040.

Je rovněž nutné si uvědomit, že vývoj spotřeby elektrické energie předpokládaný v rámci SEK může být podhodnocený v případě, že nedojde k realizaci celého rozsahu plánovaných úspor a oproti tomu dojde k masivnímu nasazení elektřiny v dopravě (vyššímu než předpokládá SEK) a teplárenství tak, aby byly dosaženy cíle klimatické politiky. To by mohlo vyvolat potřebu dalších NJZ v horizontu roku 2050 v případě, že by nebylo možno tuto zvýšenou potřebu nahradit OZE.