Ve dnech 30.9. - 1. 10. 2013 proběhla v Břevnovském klášteře v Praze závěrečná konference projektu IPPA (Implementing Public Participation Approaches in Radioactive Waste Disposal).

V Břevnovském klášteře se sešlo 115 hostů z 18 zemí a dva dni společně diskutovali o přenesení teorií a nástrojů veřejné participace do praktických procesů vyhledávání lokality pro úložiště radioaktivních odpadů. Zástupci státních orgánů, výzkumných center, agentur zodpovědných za nakládání s radioaktivními odpady a hlavně představitelé regionů a obcí, jichž se problematika dotýká, společně ocenili otevřenost dialogu a dosavadní výsledky projektu IPPA.
„Velmi si cením tak velkého počtu účastníků konference projektu IPPA a všem děkuji za přínosné diskuze nad využitím teoretických studií v naší každodenní praxi," řekl Kjell Anderson ze Švédska, který projekt IPPA řídí.
Závěrečná konference koncových uživatelů projektu byla příležitostí pro komunikaci předběžných výsledků projektu, který končí v prosinci 2013. Došlo také na zveřejnění předběžných závěrů a hodnocení tříleté výzkumné činnosti. Kromě toho chtěli organizátoři poskytnout širší pohled na povědomí o participaci a transparentnosti při umísťování úložiště radioaktivních odpadů v různých státech Evropy. Na konferenci tak zazněly informace o různých přístupech k zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů.
Mezinárodní projekt IPPA se v rámci svého působení zabývá stěžejní otázkou, jak může zapojení veřejnosti pomoci řešit celospolečenské otázky a posílit demokratické rozhodovací procesy při vyhledávání lokality pro úložiště radioaktivních odpadů. Projekt začal v lednu 2011 a trvat bude až do prosince 2013. Finální závěry budou k dispozici na začátku roku 2014.

Projev předsedy sdružení Energetické Třebíčsko a člena Rady SÚRAO Vítězslava Jonáše, který byl jedním z pozvaných na této konferenci:

Vážené dámy, vážení pánové,

Předně mi dovolte, abych Vám poděkoval za pozvání na tuto konferenci, která nás seznámí s výsledky projektu Implementace přístupů zapojování veřejnosti, který se především zabývá uplatněním teorií participace veřejnosti do praxe. Vedle zveřejnění závěrů a hodnocení výzkumné činnosti je také záměrem konference poskytnout pohled na povědomí o participaci a transparentnosti při umísťování úložiště radioaktivních odpadů v České republice a celé Evropě a zapojování veřejnosti do rozhodovacích procesů.
Nevím, proč zrovna já, jsem byl osloven pořadateli, abych měl úvodní slovo, možná je to proto, že jsem v současné době členem Rady SÚRAO, předsedou sdružení Energetické Třebíčsko, Zástupcem Jaderných regionů ČR a do loňského roku senátorem PČR. To vše jsou sice významné funkce v rámci, kterých jsem se dostal k problematice rozhodovacích procesů při umísťování meziskladu, skladů a úložišť radioaktivních odpadů. Přesto největší zkušenosti v této problematice jsem nabil ve funkci starosty obce Dukovany, starosty, který hned po roce 1990 v nové demokratické společnosti řešil problém dlouhodobého umístění vyhořelého paliva v lokalitě Jaderné elektrárny Dukovany v bezprostřední blízkosti své obce. V té době nám předložili záměr vybudování meziskladu vyhořelého paliva lidé, kteří byli zvyklí prosazovat své projekty v zájmu státu, lépe řečeno, plnili významný úkol státního zájmu. Tito lidé nebyli zvyklí a ani neuměli dobře komunikovat s veřejností a příslušnými obcemi.
Proto jednání o umístění meziskladu vyhořelého paliva mezi Jadernou elektrárnou Dukovany a obcemi skončilo rychle krachem, silnými protesty a hlavně se vytvořilo silné nepřátelské prostředí. Do řešení této situace se zapojili všichni nejvyšší představitelé státu a tak se postupně aktéři sporu vrátili ke konstruktivním jednáním a začali místo ultimativních požadavků jednat o kompromisním řešení. Tehdejší vláda navrhla projednání stavby podle tehdy neschváleného zákona o EIA (posuzování vlivu na životní prostředí) a tím dala možnost zapojení do povolovacího procesu široké veřejnosti z České republiky i ze zahraničí. Dovolte, abych se zmínil o hlavních meznících, které podle mého názoru vedly k dohodě o výstavbě meziskladu vyhořelého paliva pro omezené množství odpadu.
Prvním mezníkem, jak jsem se již zmínil, byla nabídka státu projednat stavby podle tehdy ještě neschválené EIA. Konečné znění zákona se tehdy upravilo na základě zkušeností z Dukovan. V době projednávání EIA se hlavně veřejnost seznamovala s technickými parametry skladování vyhořelého jaderného paliva a postupně opadal strach z nebezpečného provozu. Nutno podotknout, že region a okolí jaderné elektrárny byli již zvyklí na provoz elektrárny i na úložiště ÚRAO (úložiště nízko a středně radioaktivních odpadů).
Druhým mezníkem byly argumenty investora a provozovatele JEDu, že bez vyřešení skladování vyhořelého paliva dojde k odstavení provozu jaderné elektrárny. Toto zpochybnění udržení zaměstnanosti, chcete-li, sociálních jistot, pak významně ovlivnilo rozhodování obcí o povolení stavby.
Třetím mezníkem a zásadním zlomem v jednání byla nabídka finanční kompenzace obcím v havarijním pásmu jaderné elektrárny z titulu umístění skladu vyhořelého paliva. Bohužel se nepodařilo prosadit zákonnou kompenzaci tak, jak je nyní řešena v atomovém zákoně a dalších předpisem o geologickém průzkumu hlubinného úložiště.
To je stručně k mým historickým zkušenostem a teď něco k současnosti.
V současné době objíždím obce havarijního pásma Jaderné elektrárny Dukovany, kterých je mimochodem 134 a vedle prodloužení provozu a výstavby nového jaderného zdroje projednávám se zástupci obcí možnosti uložení vysoce radioaktivního odpadu v okolí této elektrárny. Překvapilo mě, že obce, přesněji představitelé obcí, nejsou apriory proti. Zástupci obcí jsou totiž informováni o bezpečnostních aspektech úložiště a k tomu dobře znají další přidané hodnoty, které obce z titulů výstavby a provozu hlubinného úložiště mohou mít.
Tady se naskýtá otázka, proč tedy obce nedají v rámci svých pravomocí souhlas třeba jen s neinvazivním geologickým průzkumem? Odpověď je snadnější než se zdá. Stačí dobře vedený odpor s mediální podporou jednotlivců nebo malé skupiny lidí z obce, protijaderných aktivistů atd. a rázem je ohrožená pozice komunálních politiků zvláště v předvolebním období. Jak vést jednání v takovýchto případech? Jaké řešit postupy? Očekávám, že mi přinese tato konference, kde se společně podělíme o zkušenosti jiných států, které se zúčastní této konference. Těším se již na další příspěvky a panelové diskuze k jednotlivým tématům.
Přeji Vám zdárný průběh konference v tomto překrásném klášteře a městě Praze

Vítězslav Jonáš