Karel Katovský: Jádro je stále velká perspektiva pro mladé

Narodil se před čtyřiceti lety v Třebíči a stále zde bydlí. Po gymnáziu pokračoval na jadernou a fyzikální fakultu v Praze. Nyní přednáší na VUT v Brně a doma se raduje ze svých tří dětí.

„Moje pozice se jmenuje odborný asistent. Je to pozice pedagogická a částečně vědecko-výzkumná v oboru jaderné energetiky. Přednáším pro vysokoškolské studenty a pomáhám jim řešit jejich dizertační, diplomové a bakalářské práce. Podílím se také na zakázkách vědeckého charakteru,“ popisuje mi Karel Katovský svoji práci a velmi příjemně se při tom usmívá.

Máme v České republice podle vás kvalitní vzdělávání v oblasti jaderné energetiky?

Škol není mnoho, kde se můžeme setkat s jadernou energetikou. Čisté jaderné vzdělání nabízí Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská v Praze, která je orientovaná na vše, co souvisí s jádrem a všemi odvětvími jaderné energetiky. Regionální univerzity se většinou zaměřují na nejsilnějšího partnera v regionu. V Plzni je orientace na firmu Škoda JS, případně na Jadernou elektrárnu Temelín. V Ostravě to je holding Vítkovice. Pro Brno je partnerem  Jaderná elektrárna Dukovany a další firmy, které spolupracují s elektrárnou. V průmyslových firmách už není potřeba mít kompletní jaderné vzdělání. Potřeba je i elektrikář s příchutí jádra, nebo strojař, který má znalosti jaderné energetiky. Ten se uplatní v praxi.

Jaký je zájem mladých lidí o studium jaderné energetiky?

Před pár lety byl zájem vysoký. Když byl tendr na Temelín, tak jsme pocítili velký zájem studentů. Teď je dva roky takový útlum. I od nás z Brna odcházejí „z jádra“ studenti před diplomovou prací.  Řeknou, že jdou dělat obnovitelné zdroje nebo sítě, protože nevidí v současné době perspektivu v jádru. Pevně věřím, že se to začíná měnit. Česká republika má jaderné know-how, má skvělé odborníky. Naše oči se upírají k výstavbě nových jaderných zdrojů.

V jaderné elektrárně pracují lidé z Třebíčska i Moravskokrumlovska. Samozřejmě záběr je mnohem širší. Děti rodičů, kteří v elektrárně pracují, směrují své potomky tak, aby našli uplatnění právě v jaderné elektrárně. Je pravda, že na jaderných oborech jsou hodně studenti z Třebíčska a Moravskokrmlovska?

V Brně pracuji od roku 2012, předtím jsem byl právě v Praze na fakultě. Na obou školách byli vždy studenti z Třebíčska i z Moravskokrumovska. Já sám jsem absolvent gymnázia v Třebíči. Měl jsem už v Brně diplomanty z Rouchovan, Třebíče, Starče, Jamolic nebo Rudíkova. Studenti jsou velmi ovlivněni regionem a častěji chodí studovat energetiku.

Jak konkrétně spolupracujete s Jadernou elektrárnou Dukovany?

Je to dlouhodobá spolupráce. Hlavně na úrovni stáží a exkurzí. Teď se nám začíná trochu dařit otevřít takovou Pandořinu skříňku, že bychom mohli začít dělat nejen výzkumné ale i průmyslově aplikované projekty. Třeba jsme v širším týmu studentů měřili velikost kapiček sprchového systému boxů parogenerátoru. Tým vedl starší doktorand, měl k ruce svého mladšího kolegu, jednoho diplomanta a jednoho bakaláře. A já jsem samozřejmě jejich práci kontroloval a usměrňovat. Když se to pak povedlo, tak měli všichni novou odbornou zkušenost a dobrý pocit, že nepřímo pomohli i bezpečnosti naší elektrárny. Kdyby se takovéto akce více dařily, tak by to posunulo úroveň našeho vzdělávání o výrazně výš.

Proč jste si vybral právě jadernou energetiku? Co vás na ní fascinuje?

To je otázka pod kůži (smích). Když použiji to vaše slovo, tak mě na tom fascinuje navazování na odkaz vysoce vzdělaných lidí. Od manželů Curiových, Nielse Bohra a Alberta Einsteina počínaje přes Heinsenberga, Sacharova, Diraca, Landaua, po Feynmana, Rubiu nebo naše jaderné osobnosti Františka Janoucha, Františka Běhounka, Čestmíra Šimáně a mnoho dalších. Všichni, kteří byli spojeni ve dvacátém století s jadernou fyzikou, posléze s energetikou, jsou velmi vzdělaní a obdivuhodní lidé.  Je skvělé, že jsme schopni bezpečně zvládnout tak složité procesy, kteří se dějí v jádře atomu a využít je pro dobro společnosti.

Při našich setkávání se vždy bavíme o studentech. Ve vašich vystoupeních zaznívá také to, na co se podle mého zapomíná, a to fakt, že je ubývají učitelé. Studovala jsem pedagogickou fakultu a dobře vím, jak je důležité mít odborně i lidsky zdatné vyučující.

Je taky trochu rozdíl v Praze a Brně či Plzni. V regionech je velký problém s pedagogy. Všechny školy mají nějakou svou velkou osobnost, která je spojená se zakládáním výuky jaderné energetiky u nás, ti ale postupně odcházejí do důchodu, nebo dokonce již zemřeli. Jak v Brně, Ostravě a Plzni se řeší velký problém absence jedné generace vysokoškolských pedagogů. Chybí tam autorita padesátníků a šedesátníků, protože teď jsou na těchto školách v jádře nejstarší učitelé ve věku třicet až čtyřicet let. To jsem třeba já. Další problém máme, že se nám nedaří udržet mladé jako svoje kolegy, pomocníky a nástupce. Bojí se, co budou dělat, když budou promovat z jaderné energetiky v Brně a projekt výstavby nových jaderných bloků nevyjde. Co budou dělat se svým vzděláním v oboru jaderné energetiky? V Praze je to trochu jiné, je zde výzkumný ústav v Řeži a mnoho dalších možností mimo jaderný průmysl. Generační výměna tam navíc vyvrcholila tak před sedmi lety a podařilo se celou jadernou fakultu omladit a stabilizovat. Mladí nastupují na vedoucí pozice a vytváří se ideální struktura vědeckého týmu.

Je tedy jádro perspektivou pro mladé?

Stále si myslím, že ano. Jsem optimista.

Ptala se Eva Fruhwirtová