Mezinárodní diskuze o úložišti ve sněmovně

Zahraniční i čeští odborníci diskutovali v pondělí 15. října ve sněmovně o hlubiném úložišti.

Hlubinné úložiště představuje nejlepší řešení pro oddělení vysokoaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva od životního prostředí. V rámci dosud největší mezinárodní konference v Česku týkající se likvidace vysokoaktivních odpadů s názvem „Jak efektivně řešit konec palivového cyklu?“ se na tom shodli nejen domácí odborníci, ale i experti z Francie, Finska, Slovenska a dalších zemí.
„Česká republika není žádný ostrov. Tuto otázku řeší prakticky všechny země, které využívají jaderné elektrárny. Ale nejen ty, radioaktivní materiály jsou samozřejmě i v dalších státech,“ soudí europoslanec Jaromír Kohlíček.

Zahraniční experti v rámci konference na půdě parlamentu potvrdili, že proces plánování výstavby hlubinného úložiště je časově velmi náročný i mimo tuzemsko. „Ve Francii tuto otázku řešíme již od roku 1991, kdy se stal účinným speciální zákon o hlubinném úložišti. V roce 2005 bylo zákonem rozhodnuto o schválení současného projektu Cigéo. S pilotním ověřovacím provozem začneme po roku 2030, s plným provozem pak po roce 2040,“ uvedla Soraya Thabet, ředitelka divize pro zkoumání vlivů stavby na životní prostředí francouzské organizace ANDRA (obdoba české Správy úložišť radioaktivních odpadů). Francie přitom pokrývá z jaderných zdrojů zhruba tři čtvrtiny spotřeby elektřiny. Podobně reagoval i generální ředitel finské společnosti Posiva. Ta plánuje zprovoznit vůbec první hlubinné úložiště v lokalitě Onkalo již kolem roku 2023 v hloubce 450 metrů pod povrchem s provozem do roku 2145. Slovensko nyní předpokládá finální rozhodnutí o hlubinném úložišti v roce 2030 a zprovoznění stejně jako v České republice v roce 2065. Klíčovou úlohu hlubinného úložiště pro tzv. uzavření jaderného palivového cyklu v ČR zdůraznila i ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková. „S provozem jaderných elektráren máme pozitivní zkušenosti, ale musíme také vyřešit dlouhodobé a bezpečné uložení radioaktivního odpadu. V této souvislosti je velmi důležité, abychom zlepšili komunikaci o budoucím hlubinném úložišti, především s dotčenými obcemi“, řekla ministryně na konferenci. Aktuálně je v hledáčku Správy úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) 9 lokalit, z nichž by měla Správa vytvořit a předložit vládě zúžený seznam 4 lokalit do konce roku 2018.

Prakticky všichni účastníci zdůraznili, že proces hledání a následné výstavby hlubinného úložiště se neobejde bez úzké komunikace mezi municipalitami/lokalitami a státem. „Komunikace je velmi živá a intenzivní,“ uvedla Anne Väätäinen, z finského Ministerstva hospodářství a zaměstnanosti, která několik let pracovala pro zastoupení Finska u OECD v Paříži a IAEA ve Vídni.

„Máme tu ovšem zásadní rozpor. Téměř všichni v Česku schvalují rozšiřování jaderných kapacit. Ale prakticky žádná z obcí nesouhlasí, aby v jejím katastru bylo vybudováno hlubinné úložiště,“ uvedl Vítězslav Jonáš, předseda sdružení Energetické Třebíčsko. Proti hlubinnému úložišti jsou velmi vyhraněné až radikální názory i ve Francii, kde od letošního prosince do dubna příštího roku proběhne velká debata s přípravou konečného licencování v roce 2020.

V České republice panuje jednoznačný zájem, jít stejnou cestou jako jiné země v západní a severní Evropě. Tj. sladit v maximální možné míře výběr finální lokality pro hlubinné úložiště s postoji veřejnosti v příslušných lokalitách. „Jednoznačným záměrem je, aby co nejdříve vznikl zákon o zapojení obcí do výběru lokality pro hlubinné úložiště“, uvedl zmocněnec Vlády České republiky pro jadernou energetiku Ján Štuller. Náměstek MPO René Neděla zdůraznil, že vše co se v této oblasti koná, má být v souladu s předpisy Evropské unie a dalších mezinárodních organizací, zejména Organizace pro spolupráci a rozvoj (OECD) se sídlem v Paříži a Mezinárodní atomové agentury (IAEA) ve Vídni.