Mezi dvě nejčastěji skloňovaná témata v otázce další podoby Evropské unie patří zejména případný odchod Řecka z eurozóny a Velké Británie z Evropské unie. 

Oba kroky jsou bezprecedentní s těžko představitelnými důsledky i přes to, že se řecká ekonomika se svým objemem na první pohled nejeví jako rozhodující hospodářská hybná síla Evropy a Velká Británie vždy fungovala v rámci EU poněkud "rezervovaně". V případě Řecka totiž zůstává mnoho znepokojivých otázek, například zda by se opuštění Eurozóny nestalo spouštěčem laviny v podobě odchodu dalších podobně ohrožených zemí. Jednoduché by nebylo ani technicky zvládnout návrat od Eura k Drachmě nebo osud cizích vkladů, vedených v Eurech u řeckýh bank a hlavně řeckých dluhů ze států, které by v eurozóně zůstaly. Na místě je ovšem dodat, že v součastnosti se i přes předpokládaný pokles HDP ve výši 4% a hrozivou nezaměstnanost v kombinaci se sociálním napětím, přiživovaným extrémistickými uskupeními, a navzdory názoru nemalého počtu evropských občanů, že Řecko je přítěží Unie, jeho odchod (minimálně letos) spíše neočekává. Prozatím má totiž snaha učinit vše pro udržení Řecka v eurozóně i za cenu vysokých aktuálních nákladů přednost před chaosem s dlouhodobými následky.

Mnohem nervóznější je Evropa z Velké Británie. V zemi, geograficky od Evropy oddělené kanálem La Manche, totiž postupně narůstají separační nálady. Výsledek případného referenda o dalším setrvání Británie v EU se dnes jeví dosti nejistý, přestože řada ekonomů či politiků občany Spojeného království varuje, že by takovým rozhodnutím ekonomicky a politicky značně utrpěli. Britští euroskeptici mají pro případ, že země rovnou nezmizí ze seznamu členských států Unie, v záloze alespoň  variantu o přesunu některých pravomocí z Bruselu zpět na britskou půdu. Více ovšem napoví ostře sledovaný projev premiéra Davida Camerona o vzthau Británie a EU. 

Přesto však rok 2013 přinese z pohledu integrace jednu nepochybně pozitivní zprávu. Věříme, že většina z nás uvítá vstup Chorvatska do EU, k němuž by mělo dojít k 1.7.2013; tedy pokud nejste majiteli jachty kotvící na Jadranu a registrované v některé z daňově exotických zemích jako např. Kajmanské ostrovy; ti totiž budou muset dořešit celní a daňovou situaci svého plavidla.

Co přinese rok 2013 v evropské energetice? 

Nadcházející rok by neměl znamenat v evropské energetice jako celku žádnou větší revoluci, rezonovat budou témata a otázky otevírané a řešené již v předchozích letech. Pracovní program Evropské komise počítá např. s rozvojem strategie EU pro adaptaci na změny klimatu či přípravou na nový klimaticko-energetický rámec pro období do roku 2030. Komise se také zavazuje vytvářet rámec umožňující diverzifikovat dodávky energiíí v podobě využívání nekonvečních uhlovodíkových zdrojů (nekonvenční plyn, apod.). Podpora konkurenceschopnosti v programu EK zahrnuje např. nelegislativní iniciativy na podporu moderních energetických technologií. Pokud jde o priority současného předsednictví, Irové si předsevzali mimo jiné se zabývat bezpečností příbřežní těžby, kompletací vnitřního energetického trhu, obnovitelnými zdroji nebo biopalivy.

Na konci ledna budou obyvatelé Bulharska rozhodovat, zda chtějí další rozvoj jaderné energetiky v zemi. Podle posledních průzkumů veřejného mínění budou pro další využítí jádra hlasovat až dvě třetiny voličů. Stejné země se týká zpráva, že se na jejím území letos začne s výstavbou plynovodu South Stream, tedy ruského potrubí, které se vyhýbá Ukrajině, zatímco jeho přímý evropský konkurent Nabucco se stále potýká s nejrůznějšími problémy a jeho budoucnost lze jen těžko odhadovat.

Na české půdě se pak očekává rozhodnutí s celoevropským významem - o tom, kdo bude pověřen dovstavbou jaderné elektrárny Temelín.

 

Zdroj: Bulletin Energetika v EU 1/2013