Zemětřesní a vlna tsunami, dne 11. března 2011, ve Fukušimě, byly živelné pohromy velikosti, která šokovala celý svět.

Přesto, že spouštěčem havárie JE Fukushima Daiichi byly právě tyto kataklyzmatické události, nemůže být nehoda v JE Fukushima Daiichi považována za čistě živelnou pohromu.

Ze závěrů komise vyplývá, že to byla pohroma, která mohla a  měla být předvídaná a preventivně očekávaná. A její účinky mohly být utlumeny efektivnější lidskou reakcí.

Jak se mohla taková nehoda vyskytnout v Japonsku, u národa, který je ohromně hrdý na globální pověst založenou na znamenitém inženýrství a technologické vysvělosti? NAIIC věří, že Japonci a světová společenství si zaslouží úplnou, čestnou a transparentní odpověď na tuto otázku. Naše  zpráva obsahuje seznam velkého množství chyb a svéhlavých nedbalostí, které nechaly elektrárnu Fukushima Daiichi nepřipravenou na události 11.března 2011. Komise zjistila i vážné chyby v reakci na nehodu, kterých se dopustili TEPCO, státní dozory a japonská vláda.

Každý detail obsažený v celé zprávě nemůže být plně vysvětlen; zvláště celosvětovému společenství je až nepochopitelné, co všechno podporovalo nedbalost umocňující tuto pohromu. Co musíme připustit, a je to moc bolavé, že to byla pohroma "Made in Japan."  Její základní příčiny tkví v zakořeněných konvencích japonské kultury:

V naší relfexní poslušnosti; v naší nechuti zpochybňovat autoritu; v naší oddanosti dodržet daný popstup (a neimprovizovat); naší snaze sdružovat se v naší izolovanosti. 

Kdyby kterýkoliv Japonec byl v situaci těch, kteří nesli zodpovědnost, výsledek by byl stejný.

Po ropném šoku v sedmdesátých letech, Japonsko urychlilo rozvoj jaderné energetiky ve snaze dosáhnout národní energetické bezpečnosti. Toto bylo přijato jako koncepční cíl vládou a rozvinuto podobně jako Japonský poválečný ekonomický zázrak. S tímto cílem, se jaderná energetika stala nezadržitelnou silou, zaštítěnou proti přezkoumání občanskou společností. Jeho regulace byla svěřena stejné vládní byrokracii, která byla zodpovědná za jeho propagaci. V době, kdy japonská sebedůvěra zakotvila v této pevně propojené elitě s enormními finančními zdroji, již tato elitní grupa nebrala ohled na cokoli, co nebylo vymyšleno uvnitř ní. Tato domýšlivost byla posílená kolektivním rigidním myšlením japonské byrokracie, jejíž první povinnost je bránit zájmy své organizace. Dovedeno do extrému, tito vedoucí byrokraté, dali své organizační zájmy před jim nadřazenou povinnost chránit bezpečnost veřejnosti.

Teprve pochopením tohoto rigidního myšlení můžeme porozumět, jak japonský jaderný průmysl zařídil to, aby se vyhnul kritickým zjištěním z havárií Three mile Island a Chernobyl; a jak bylo možné navodit praxi odolávání tlaku a požadavkům japonského jaderného regulátora a ututlávání nehod menšího rozsahu. Bylo to právě ono rigidní myšlení, které vedlo k pohromě v JE Fukushima Daiichi.

Tato zpráva vystavuje četné jedince a organizace drsné kritice, ale jejím cílem není, a nemělo by být, svalit na někoho vinu. Cílem musí být, poučit se z této pohromy, a hluboce přemýšlet o jejích kořenových příčinách, aby bylo možné vyloučit opakování podobných pohrom.

Mnoho z lekcí poučení se váže k politikám a postupům, ale nejdůležitější je jediné na čem by úplně každém japonském občanovi mělo hluboce záležet. Důsledky nedbalosti ve Fukushimě se jeví jako katastrofální. Ale rigidní myšlení, které to všechno umožnilo, je možné nalézt napříč celým Japonskem. O poznatku, že existuje tento fakt, by měl každý z nás přemýšlet, jako o individální zodpovědnosti jedince v demokratické společnosti. Jako první vyšetřovací komise oprávněná legislativou a nezávislá na byrokracii, doufáme, že naše iniciativa přispěje k vývoji japonské občanské společnosti. Především jsme se snažili vypracovat zprávu splňující nejvyšší standardy průhlednosti. Lidé prefektury Fukushima, lidé Japonska a globální společenství si nezaslouží nic menšího.