Pátý blok EDU? Dost už bylo řečí!

TŘEBÍČ - Na konferenci „Umíme postavit 5. blok v Dukovanech včas?“ zazněla 25. března v třebíčském hotelu Atom řada zajímavých myšlenek. Jejich společným jmenovatelem bylo volání po urychleném rozhodnutí vlády o dostavbě Jaderné elektrárny Dukovany. A také volání po zjednodušení zákonů tak, aby se 5. blok EDU mohl rozjet kolem roku 2036, kdy má skončit očekávaná doba prodlouženého dvacetiletého fungování současných reaktorů.

Předseda sdružení Energetické Třebíčsko Vítězslav Jonáš ve svém úvodním slově zdůraznil, že do Jaderné elektrárny Dukovany má vstup 4054 zaměstnanců, z toho je 2 921 zaměstnanců dodavatelských firem a 1 133 zaměstnanců ČEZ. Celkem je na provoz elektrárny navázáno 60 firem a 2000 živnostníků. Jonáš také poukázal na fakt, že zatím je vnímání elektrárny veřejností v jejím okolí velice pozitivní, s jejím nejasným dalším osudem se však začínají objevovat kontroverzní témata, využitelná protijadernou veřejností třeba i v sousedním Rakousku. Oddalování rozhodnutí o výstavbě nových jaderných bloků v České republice za rok 2015 proto Jonáš považuje za velký problém. Vládu vyzval k urychlenému rozhodnutí. „Tím nám zajistíte socioekonomickou jistotu,“ apeloval na adresu vládní garnitury Jonáš.
Ředitel EDU Miloš Štěpanovský zdůraznil fakt, že v loňském roce dosáhla JE Dukovany druhé nejvyšší výroby elektřiny ve své historii. Poukázal také na nerovnováhu mezi spotřebou a výrobou elektřiny vznikající díky fotowoltaickým elektrárnám, kterou dokáže vyrovnávat právě EDU. Informoval rovněž, že v těchto dnech vrcholí práce na zpracování dokumentace, která ukazuje, že EDU je ve velmi dobrém stavu a může si další dvacetiletý provoz dovolit. Poukázal i na pokrytectví odpůrců jádra v sousedním Rakousku. Do Rakouska bylo totiž postaveno a v roce 2008 uvedeno do provozu druhé elektrické vedení, díky kterému elektřina z Dukovan ve velké míře teče do Rakouska.

Jak je připraven stát

František Pazdera z Ministerstva průmyslu a obchodu ve svém vystoupení pravil, že Západ nemůže být svobodný bez jaderné energie. Závislost EU na dovozu energie roste, ale financování výstavby jaderných elektráren je náročná výzva pro všechny státy. Liberalizovaný trh totiž neumožňuje financování výstavby nových zdrojů. Potřeba jaderných reaktorů ve světě je přitom podle Pazdery příležitost pro náš průmysl – pokud se toho ten průmysl dožije. Číňané dosahují doby výstavby nových zdrojů pět let, jinde je to 13 let. V USA jdou cestou prodlužování životnosti jaderných elektráren na 60 let, tato doba už ale také končí a „jde se na 80 let.“ Znamená to ale také výměnu parogenerátorů a tlakových nádob.
Zástupce Skupiny ČEZ Petr Závodský konstatoval, že reálná doba výstavby nového jaderného zdroje je u nás více než 22 let od zahájení její přípravy. Legislativní prostředí navíc u nás není stabilní. Poukázal i na skutečnost, že dopravit do Dukovan například 650 tun těžký a přes 20 metrů dlouhý parogenerátor nebude jednoduché. Po řece Jihlavě to totiž nepůjde.
Ředitel Správy úložišť radioaktivních odpadů Jiří Slovák informoval, že k 1. lednu 2015 činila částka na Jaderném účtu 22,7 miliard korun, což je asi jedna třetina částky potřebné pro uložení vyhořelého jaderného paliva ze stávajících elektráren v uvažovaném hlubinném úložišti a asi jedna pětina finanční částky potřebné k uložení odpadu i z budoucích elektráren. „Je paradoxem, že malá Česká republika dnes provozuje tři úložiště, je to ve světě rarita,“ konstatoval Slovák. Předběžně bylo pro hlubinné úložiště v horninovém masivu a hloubce asi 500 metrů vytipováno sedm lokalit.

Připravenost dodavatelských firem

Zdeněk Šíma, zástupce dodavatelské firmy Rosatom, zdůraznil, že tato firma staví ve světě elektrárny různými obchodními modely: „Nás fascinuje, že se v případě jaderných elektráren posuzují jen investiční náklady… Za posledních 20 let se 86 ze 120 bloků staví na základě mezivládních dohod. Je tak obvykle předem zajištěno financování. Tendry nejsou příliš úspěšné – dodavatelé si dávají do ceny poměrně velké částky.“
Pavel Janík zastupoval americkou firmu Westinghouse, nabízející i pro Dukovany svůj tlakovodní reaktor AP 1000 sestavovaný z modulů. Jejich výroba probíhá současně v několika závodech, což minimalizuje výstavbová rizika. Tato inženýrská firma prý předpokládá, že na výstavbě nového reaktoru v Dukovanech by se výraznou měrou podílely i české firmy. „Nakupujeme tam, kde stavíme, Česká republika je skutečně výjimečná, jak kvalitní má infrastrukturu jaderného průmyslu – zatím,“ zalichotil mnohým delegátům konference Janík.
Prezident Hospodářské komory ČR Vladimír Dlouhý jako příznivce jádra vyjádřil přesvědčení, že mladá generace jednoho dne uvidí i návrat Německa k jaderné energetice. Podle jeho názoru musí ale také náš stát poskytnout záruky nebo garance za výstavbu nových jaderných bloků u nás.
Jaromír Novák z poradenské firmy Euroenergy podtrhl fakt, že země úspěšné ve výstavbě jaderných elektráren dokázaly zjednodušit svoji legislativu a především zkrátit územní řízení. „Pokud má příprava trvat 20 a více let, je to nesmysl. Vychází to příliš draho. V USA povolují vše v jednom kroku. A ve Finsku jsou investoři ti, kdo kupují elektřinu po celou dobu životnosti zdroje. Nevolme žádné postupy, které vedou k zákonu O veřejných zakázkách,“ poradil Novák. Podle jeho zkušenosti jsou úspěšné projekty založeny na myšlence prodeje elektřiny mimo velkoobchodní trh. Základem musí být velmi levné financování. Novák poukázal i na zkušenost Velké Británie, která byla kdysi světovým impériem a dnes nemá dostatek peněz na nový jaderný zdroj. Rozhodla se proto vybrané lokality nabídnout investorům.
Prezentacemi zástupců českých firem z oblasti jaderného průmyslu prolínala myšlenka, že jejich schopnosti a možnost udržet si potřebné know-how nepotrvají věčně a v důsledku váhání vlády jim hrozí i ztráty zahraničních trhů. Nicméně například Larisa Dubská z Envinetu potvrdila zájem předávat znalostní databázi této firmy v oblasti gamaspektrometrie a radiometrie nejen v Saudské Arábii, kde dnes také působí, ale i u nás v Česku.
Jiří Husárik z Metrostravu také potvrdil názor svých předřečníků, že zákon O veřejných zakázkách není vhodný pro žádnou velkou stavbu, snad jen pro stavbu rodinného domku.
Studii o socioekonomických dopadech na náš region v případě odstavení JE Dukovany zpracovává se svými studenty docent Martin Ouředníček z Univerzity Karlovy. Úspěšnost jejich šetření mezi 250 firmami navázanými na JE Dukovany zatím není veliká. Z 250 rozeslaných dotazníků se jich vrátilo jen 40 procent.

A co veřejnost?

Poslanec Josef Zahradníček (KSČM) kritizoval neúčast jedenácti poslanců a senátorů z Jihomoravského kraje a z Vysočiny na konferenci, projednávající největší zakázku v novodobé historii Česka. Položil také otázku, zda by se pro stavbu hlubinného úložiště jaderných odpadů nedaly využít vojenské újezdy?
Předseda Okresní hospodářské komory Třebíč Richard Horký připomněl fakt, že výstavba JEDU přivedla po roce 1970 do Třebíče prokazatelně 15 800 obyvatel. Bez výstavby 5. bloku jaderné elektrárny lze očekávat snížení příjmů do rozpočtů měst a obcí, zvýšení míry nezaměstnanosti, zvýšení sociálních nejistot, riziko nárůstu kriminality, zhoršení podnikatelského prostředí – vypočítal negativa Horký. „Tento region má obrovské bohatství. On se s tou elektrárnou naprosto sžil. Starostové, podnikatelé a veřejnost elektrárnu nejen jednoznačně podporují, ale oni se dožadují její obnovy! Kde je takový jiný region?! Není to úplně běžné a je to bohatství, kterého je potřeba si vážit,“ apeloval na politickou reprezentaci státu Horký.
Hejtman Kraje Vysočina Jiří Běhounek také podpořil výstavbu 5. bloku EDU argumentem, že v lokalitě Dukovan je na rozdíl od Temelína „identifi kována naléhavější potřeba udržet zaměstnanost v regionu a nepoškodit jeho hospodářské parametry.“
Zástupce Jihomoravského kraje Ivo Minařík vyjádřil podporu dostavby 5. bloku už proto, že v Brně počítají s horkovodem z Dukovan. Nepřítomnost hejtmana Michala Haška na konferenci však byla několika řečníky ostře kritizovaným faktem.

Klid tady nebude

Celkově konference vyzněla jako další vzájemné přesvědčování přesvědčených volajících po zásadním rozhodnutí o budoucnosti jaderné energetiky v Česku. „Jestli lidé nebudou vědět, co bude, tak oni se bouřit budou. Ten klid tady skutečně nebude, a to je velmi vážná věc! Takže Ministerstvo průmyslu a obchodu, vládo České republiky, parlamente, my skutečně potřebujeme odpovědi, je pět minut po dvanácté,“ varoval starosta Měrka a jaroměřický místostarosta Josef Číž ho doplnil: „Jednáme o těchto věcech stále dokola. Za dvacet let se neposunulo v tomto směru vůbec nic. Akorát se kdysi říkalo možná. Dneska se říká možná možná. Chci apelovat, už dost bylo řečí!“